pondělí 18. července 2016

Emma

Autor: Jane Austen
Nakladatelství: Leda
Vydání v ČR: 2009
Překlad: Eva Kondrysová
Počet stran: 544


Anotace


V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála. Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty. Román (v jeho filmovém zpracování ztvárnila Emmu oblíbená Gwyneth Paltrowová) zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyně svého emancipačního úsilí o společenské uznání svých schopností i úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout?



Emma Woodhousová vyrůstala na Hartfieldu se svou sestrou, otcem a vychovatelkou. Poté, co se sestra vdala a odstěhovala do Londýna, byla jedinou dcerou, která mohla opečovávat pana Woodhouse - muže, který viděl nebezpečí jakékoli choroby na každém kroku. Emma se postupně naučila, že zabezpečuje chod rodinného sídla a díky tomu, že byl její rod v nejbližším okolí nejváženější, uvykla také vyššímu postavení. Nestala se pyšnou, hrdou a protivnou mladou dámou, avšak určité vrtochy se jí nevyhnuly.
Jedním z nich bylo to, že se pasovala na vrchní dohazovačku v nejbližším okolí. Prohlašovala, že to díky ní se slečna Taylorová (její vychovatelka) vdala za pana Westona. Pramálo bylo panu Knightleymu platné zmiňovat, že pro to nic neudělala. Své splněné přání považovala za dostatečný důkaz toho, že dokáže najít vhodné protějšky a následně je zasnoubit.
Sňatkem slečny Taylorové však přišla o společnost své věrné přítelkyně a na Hartfieldu zůstala sama, pouze se svým tatínkem. Záhy však najde zalíbení v Harriet Smithové, dívce z nižších poměrů, kterou se rozhodne zdokonalit k obrazu svému a následně provdat. Harriet se Emmě stane blízkou přítelkyní, pro kterou chce Emma jen to nejlepší. A tak jí rozmluví jednu žádost o ruku jen kvůli vidině jiné, dle jejího názoru daleko lepší a vhodnější. Ve své přátelské zaslepenosti však Emma nevidí to, že pan Elton, zamýšlený ženich pro Harriet, není tím vhodným, kdo by její přítelkyni udělal šťastnou.
Vztahy v Highbury, vesničce přilehlé k Hartfieldu, zamotá navíc příjezd dvou mladých příbuzných zdejších obyvatel. On i ona se, nezávisle na sobě, dostanou do místních klevet. Jsou spojováni hned s několika lidmi ze zdejší, i vzdálené, společnosti. Každý, Emmu nevyjímaje, si je jistý tím, že jeho oči odhalily náklonnost nejedné dámy k nejednomu pánovi a stejně tak naopak.
Celý příběh je však jedna velká hádanka. A je možné rozluštit ji, pokud se nahlas nevyřknou ukrývané pocity a myšlenky?


Postavy toho románu mají jedno společné - téměř každá vám je, alespoň v určité části děje, vrcholně nepříjemná. Pan Woodhouse je klasický příklad hypochondra, který nemá na práci nic jiného než hloubat o nesmyslných nebezpečích. Slečna Batesová při své dobrotě nedokáže zavřít pusu ani na chvilku. Harriet nemá vlastní názor a ani příliš nepracuje na tom, aby si nějaký utvořila. Pan Elton je vychytralý obchodník se svým vlastním postavením. A samotná Emma? Ta si je až přespříliš jistá svými názory a svým okolím manipuluje tak, že vše jen ještě víc zamotá. V jádru je hodnou a oddanou mladou dámou, avšak navenek se, alespoň z počátku příběhu, projevuje odlišně. A právě na Emmě je vidět největší pokrok a touha po změně. Jako už mnohokrát, Austenová vytvořila hrdinku, která v průběhu děje tříbí svoje názory, zaujímá vhodnější postoj ke všemu a všem. A v neposlední řadě hrdinku, která nachází pokoru a dokáže změnit svůj zarytý názor na důležitá životní rozhodnutí.
I přesto, že se celý děj odehrává ve stále stejném prostředí, okolnosti jsou různorodé a nálada jednotlivých pasáží knihy je tak proměnlivá, jak jen může být. To dokazuje také samotný závěr tohoto díla. Vše se totiž může změnit z minuty na minutu...



Je třeba odlišit to, co chceme vidět od toho, co se doopravdy děje.



2 komentáře:

  1. Krásná recenze i fotky, Barů :)
    Od Austenové jsem zatím četla jenom Rozum a cit, ale její styl mě zaujal natolik, že se brzy chystám pustit i do dalších jejích děl a zrovna Emma mě láká asi ze všech nejvíc. Doma mám ale ještě i Opatství a Pýchu a předsudek, po čem bys sáhla ty? :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuju. Jsi zlatá :)
      Pýcha a předsudek je dle mého názoru majstrštyk, takže já hlasuju pro něj! :D Ale můžeš to udělat i tak, že si necháš Pýchu na později a pomalinku se k ní propracuješ právě přes Emmu. Všechny její knihy (které jsem zatím přečetla) mají určité velice podobné prvky a když je přečteš v rychlém sledu, tak Tě možná zklamou. A to by byla ohromná škoda!
      Je to těžká volba, ale já bych asi přeci jen zkusila nejdřív tu Pýchu a předsudek. A pak se podívej i na film s Keirou Knightley - jsou v něm dechberoucí záběry na anglickou přírodu. A můžu potvrdit, že to filmové Pemberley je ve skutečnosti naprosto stejně úchvatné jako na filmovém plátně (možná dokonce ještě o trochu víc dechberoucí ;))

      Doufám, že jsem poradila dobře.
      Krásné čtení, Hani :)

      Vymazat