Road trip to Bergen (1. část)

To se takhle čtyři lidi ze čtyř různých zemí naskládají do jedné Fabie a vydají se na cestu, která by dle vše výpočtů a propočtů měla trvat nějakých 9 hodin. Druhé auto s jejich přáteli je již na cestě s několikahodinovým náskokem, ale naši čtyři mušketýři se ničeho nebojí a do auta naskládají nejen příliš mnoho tašek, ale také přehršel dobré nálady a odhodlání si tenhle road trip užít.

Vpředu sedí ti dva nejvyšší a vzadu si lebedí nižší polovina posádky (polovina z té poloviny vzadu má navíc kocovinu - to jen aby byla ta cesta ještě zábavnější). Chlastat před výletem, to je taky nápad!

Cesta nám vesele utíkala při vyprávění vtipů, veselých historek a poslechu všemožných playlistů. Když zadní část auta usnula, my si vpředu dál povídali a bez ustání se kochali těmi překrásnými výhledy na norskou krajinu. Slunce svítilo, hudba hrála a my se těšili na několikadenní pobyt v útulném domě s vířivkou a luxusním výhledem. Tenhle dům se nacházel ve Skåneviku, což je menší městečko jižně od Bergenu. Naše cesta směřovala nejdříve tam a některý z následujících dní na otočku do Bergenu.

Cesta nám ubíhala rychle i přesto, že jsme po cestě nabrali zdržení kvůli několika trajektům a vcelku častým zastávkám (bez nich by ale nebyly tyhle fotky). Když se začalo smrákat a nám došlo, kolik kilometrů nás ještě čeká, omezili jsme zastavování na minimum a rozhodli se zdolávat kilometry nejen fyzicky v autě, ale hlavně v našich myslích. Každý ujetý kilometr pro nás znamenal zkrácení prostorového utrpení 4 lidí v jednom malém autě.

Několik desítek minut dlouhé zdržení nás potkalo před jedním tunelem, který se právě opravoval. Doprava zde probíhala kyvadlově a my jsme kvůli tomu strávili drahocenný čas čekáním. Prvotní rozčarování zmínil zaměstnanec dopravního podniku, který nás informoval, že se právě nacházíme nedaleko jednoho z nejstarších ledovců v Norsku a že jeho okraj můžeme vidět vysoko ve skalách. Být na dohled tak majestátního přírodního úkazu se člověku nepoštěstí každý den a proto jsme čas strávený čekáním proložili ócháním a ácháním nad tou nádherou okolo. A samozřejmě dalším nezbytným focením.

Máte pocit, že vám tady popisuju pohodový, ale vlastně vcelku nudný road trip napříč Norskem? Hahá, to si jen myslíte - nedostala jsem se totiž k tomu nejlepšímu. Po příliš rychlém průjezdu nejdelším silničním tunelem světa (Lærdalský tunel který měří 24,5 km) a po zdolání dalších desítek kilometrů silnice jsme se dostali do městečka Ullensvang. A tady v té prdeli (promiňte mi ten výraz) světa se to stalo. Silnice byla zavřená. Až do 5:00 ráno. Po 9 hodinách v autě, ospalí a téměř bez jídla jsme se navíc stali zoufalými. Zoufalými a naštvanými na norskou infrastrukturu, na silniční práce, které obsahovaly dynamit, a které nám tím pádem zabránily pokračovat.
Jeden by řekl, že to není problém, to se přeci dá objet. No, ano - v Čechách. Ale tady nejkratší objížďka znamenala dalších 300 kilometrů. Náš plán se sesypal jako domeček z karet. Rozhodovali jsme se co uděláme dál. Jako nejrozumnější se nám zdálo přespat na blízkém parkovišti a počkat na ráno, kdy cestu otevřou. Pak jet do toho pohádkového domu, vyspat se pár hodin a následně se vydat na cestu do Bergenu trvající 3 hodiny a večer tou samou cestou zpět. Nebyl to ideální plán, ale nic lepšího nás nenapadlo.
Zkusili jsme to. A po půl hodině jsme se vzdali, protože nikdo z nás nebyl schopný usnout a jen jsme propadali ještě větší depresi. Dobře, je rozhodnuto, jede se rovnou do Bergenu. A jak to vyřešíme tam? To se uvidí. Zhruba dvou a půl hodinová cesta, během které jsme byli naštvaní, zoufalí, psychicky vyčerpaní a zmačknutí v tom malém autě utekla nečekaně rychle. Možná k tomu přispěl fakt, že posádka na zadních sedadlech tvrdě spala, byl tudíž klid a pohoda.
Jak se Bergen blížil, probírali jsme si své možnosti. V půl čtvrté ráno, po dni bez spánku a s naší náladou nemělo cenu nikam jít. Jaké tedy bylo naše rozhodnutí? Zkusíme se někde vyspat. Teď jsme přeci jen trochu víc unavenější, tak by to mělo jít snadno. Co vám budu povídat. Já bych to klidně kempla na parkovišti před obchoďákem a nějak bych už usnula. Byli jsme ale čtyři, to znamenalo demokratické rozhodnutí - najdeme si klidnější místo někde ještě před Bergenem, tak se vyspíme a ráno, třeba kolem sedmé pojedeme dál. Dlouhé minuty projíždění ulicemi nás zavedli před jakousi firmu pracující s rybami, kde byl plácek z jedné strany chráněný keři a z druhé mírně osvětlený pouličním osvětlením. Zhasli jsme světla, našli si co nejmíň nepříjemnou pozici na spánek, popřáli si dobrou noc a snažili jsme se spát. Po předlouhém mletí na předním sedadle spolujezdce, v obklopení vydýchaného vzduchu a opřená o ledové okénko jsem konečně usnula...

  

Čekání u ledovce Bøyabreen 

Ta nejlepší posádka! 💜

Chcete vědět jak to bylo dál? Tak se těšte na 2. část našeho road tripu, tam se totiž objeví další překážky, které nás odsoudily na další dlouhé hodiny v autě.

Jo, tohle totiž ještě NENÍ KONEC!

Tak co, kdy jste naposledy spali v autě? A absolvovali jste vlastně někdy road trip?
Vaše B.